Ó jak šťasten!...

Rudolf Pokorný

Ó jak šťasten!...
Prostých srdcí tlukot snivý, úsměv luny, ševel stromů, zástup lesů mlčenlivý, sbory chat a veských domů, jásot lidu, stony, muka: ó jak zvedá štětec ruka! Ach, čím jsou mi hradů skvosty, sláva měst a panstva pýcha! Srdce tvé mi, lide prostý, nejkrásnější písně vzdýchá! Ó jak šťasten, ó jak blažen, jehož ret tvým zpěvem zvlažen, jehož srdce, jehož duši tvoje písně k písním vzruší: ale kterak srdce buší, po mnohých kdy pozná letech svoje písně na tvých retech!?... [1]