Horalova modlitba.

Rudolf Pokorný

Horalova modlitba.
Ó Bože můj, ty hory znáš a víš, že s nimi horal samý má jen kříž! Jak často ukrvácí tvrdou dlaň, než vytluče z té skály novou bídu: ach, pohleď, pane, pohleď k svému lidu, mé hory, drahé české hory chraň! Ó těším se, až síla umdlí má, že spatřím tvář tvou svýma očima! Že za to, co jsem zkusil, řekneš: „Vstaň! a mějž, co třeba k věčnému ti klidu!“ Nuž, zvolám, pohleď, pohleď k svému lidu, mé hory, drahé české hory chraň! A jak se dolů pán Bůh usměje, hned holé skály lesík přikreje, hned žírnou půdou obživí se pláň... Ó jenom až já k trůnu jeho přijdu! – Ach, pohleď, pane, pohleď k svému lidu, mé hory, drahé české hory chraň! 13