Mysliveček.

Mysliveček.
Ba našeho myslivečka všecko zná juž okolí! Za kloboučkem stále nosí pěkné péro sokolí; pod ním plno kadeří, a z těch očí dívce v nitro střely pouští tajně, chytro, ani neměří! S ramena mu puška visí, břitký tesák po straně; a ten má ty naše hory ve správě a v ochraně. Cizoty v nich nestrpí – pohne-li se ruka bodrá, utíká juž, bledne – modrámodrá, cizák do chrpy. Zavýskne si mysliveček, bujně sobě poskočí, a hned rozkoš rozletí se do kola mu od očí. 9 Zadupe si hupky, hop, otočí se s panímámou, že se pohne touhou samou podlaha i strop! Závidí mu švarní hoši, dívčí přízeň závidí, ale ten náš mysliveček jako když jich nevidí. Směje se a dobývá – panence jde hlava kolem, a co květů v srdci holém – jen se usmívá! Hoj, našeho myslivečka všecko zná juž okolí! Za kloboučkem stále nosí pěkné péro sokolí. Však jen tleskne – divná věc! – a hned od nás vzácní páni utíkají bez vyzvání zpátky do Němec... Hoj, ty švarný myslivečku, ukaž ty nám ještě víc: jak bychom si narobili z Blaníků svých – Domažlic! Jak bychom si z holubů nadělali sokolíků a do vrahů, odpadlíků hřměli ze srubů! 10