U komůrky.

Rudolf Pokorný

U komůrky.
Po háji snové napadli čistí, tichounko, větřík nezalká; rosičku líbá s bujného listí medovým retem rusalka. Nad chýžkou malou červánek visí, komůrka v jednom světýlku, a já zřím uvnitř půvabné rysy, hedbávnou kadeř na čílku. Hlavička snivě k ňadru se tlačí, toužebně v blanku pohlíží, pohnou se rty a rodina ptačí umlkla rázem před chýží... Naslouchám tiše – jaké to zvuky? Ó dítě, znám je, dávno znám: ze rtíků tvých a ze tvojí ruky vyšly jen jako drahokam. Slavíku horský bez vazby těsné, tebe-li anděl uslyší, opustí ráj a k nohám ti klesne, pokud se píseň nestiší! 18 Červánek snivě v okénko zírá, se slzou jej vždy provázím: sám nevím, proč mě nepokoj svírá a proč tak smuten odcházím! 19