Borek.

Rudolf Pokorný

Borek.
Hoj, sivý borek na vršku jak letos opět zmlad’! Leč truchlivě mi hledí vstříc: ach, zná mne ještě snad? Hle, jak by na mně vyzvídal, proč tváře v mech jsem klad’ – že srdíčko jsem napuklé kdes v koře spatřil snad? A jak by zvolna šepotal: „Ó jak jsi, hochu, zvad’! Nech vzpomínek a zazpívej!“... Ach, zná mne ještě snad! 83