III. Ó však mi ji nevzbudíte!

Rudolf Pokorný

III.
Ó však mi ji nevzbudíte! Ó však mi ji nevzbudíte!
 Tvrdě se to, tvrdě dřímá, mráz kdy požeh’ růže na rtech, v srdečko kdy padla zima. Sypala jí lípa květy na přikrývku vonnou, tenkou, zaslzela drobnou rosou, zaplakala nad stařenkou. A to modré nebe pro ni také drobné slzy lilo: nad hrobem jí nejkrásnější za hvězdičky rozsvítilo. 112

Kniha Pod českým nebem (1879)
Autor Rudolf Pokorný