III. Ó však mi ji nevzbudíte!

Rudolf Pokorný

Ó však mi ji nevzbudíte! Tvrdě se to, tvrdě dřímá, mráz kdy požeh’ růže na rtech, v srdečko kdy padla zima. Sypala jí lípa květy na přikrývku vonnou, tenkou, zaslzela drobnou rosou, zaplakala nad stařenkou. A to modré nebe pro ni také drobné slzy lilo: nad hrobem jí nejkrásnější za hvězdičky rozsvítilo.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

486. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Opuštěná. (Jan z Hvězdy)
  2. Růže polední. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. Tvá láska – bledá růže. (Adolf Heyduk)
  4. Jarý život. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. XLIII. Smutek promění nám v sněžné lady (Jan Neruda)
  6. Příchod jara. (Eliška Krásnohorská)
  7. Byla bych Ti věnec vila (Emanuel Züngel)
  8. Předhovor. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. Jí. (Václav Jaromír Picek)
  10. XXXVII. Pannám. (František Matouš Klácel)