Byla bych Ti věnec vila

Emanuel Züngel

Byla bych Ti věnec vila z fialinek modrounkých, vonných růží připojila, konvalinek útlounkých. V sadech kol však zima vládne, v tuhém spánku leží svět, země lůno že je chladné, zniku nemá žádný květ Musela jsem jinam jíti, jinde kvítků hledati, z nichž bych mohla věnec víti a jej Tobě podati. I našla jsem v krásném sadě – v sadě lásky dětinné – kvítky v ušlechtilé vnadě, kvítky vonné, nevinné. Vděčnou mysl s poslušností, cnosti stálou oddanost, mírnost ducha s uctivostí a v učení horlivost. Kvítky ty chci pěstovati u veliké pilnosti, pak u věnec spořádati Tobě ke cti, k radosti.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

140. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IX. KVETENÍ. (František Serafínský Procházka)
  2. Spokojený zahradník. (Václav Jaromír Picek)
  3. III. Ó však mi ji nevzbudíte! (Rudolf Pokorný)
  4. 15. Netrhej. (Jan Petr Jordan)
  5. Růže polední. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. Příchod jara. (Eliška Krásnohorská)
  7. XXVIII. Všecky všude květiny (Josef Uhlíř)
  8. Jinochovo přání. (Boleslav Jablonský)
  9. Utrhnu ti růži. (Růžena Jesenská)
  10. XXXVII. Pannám. (František Matouš Klácel)