IX. Dvě nejjasnější hvězdy anděl vzal

Rudolf Pokorný

IX.
Dvě nejjasnější hvězdy anděl vzal
Dvě nejjasnější hvězdy anděl vzal
a v důlky očí Tvých je dal, dvě nejkrásnější utrh’ růže a v líčka Ti je zasadil, rty takým medem osladil, že každou hořkosť žití zmůže.
Kde srdce vzít však, dlouho přemýšlel, až v prosbě bůh jej vyslyšel: když usnul, vzal mu srdce z těla a Tobě dal je v kolébce – a co mi ono vyšepce, to vzpomíná mi na anděla. 35