IX. Dvě nejjasnější hvězdy anděl vzal

Rudolf Pokorný

Dvě nejjasnější hvězdy anděl vzal a v důlky očí Tvých je dal, dvě nejkrásnější utrh’ růže a v líčka Ti je zasadil, rty takým medem osladil, že každou hořkosť žití zmůže. Kde srdce vzít však, dlouho přemýšlel, až v prosbě bůh jej vyslyšel: když usnul, vzal mu srdce z těla a Tobě dal je v kolébce – a co mi ono vyšepce, to vzpomíná mi na anděla.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

458. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Oči panny. (Václav Jaromír Picek)
  2. Tak dlouho! (Adolf Heyduk)
  3. Při sňatku. (Václav Antonín Crha)
  4. Hvězdy. (Adolf Heyduk)
  5. Můj andělíček. (Antonín Koukl)
  6. NEPOKOJNÉ JEST SRDCE MÉ. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. V. V den jmenin Svých ó slyšte dítek hlas, (Herma Pilbauerová)
  8. Tys poznala mé srdce. (František Chládek)
  9. Pavla. (Alois Škampa)
  10. Na její oči. (Josef Wenzig)