NÁPIS NA KONÍRNU.
Koníčku můj sivovraný,
proč jsi smutný, ustaraný? –
Jak pak se mám veseliti
při takovém živobytí?
Nedokrmíš, nenapojíš,
do úpadu koně honíš.
Jako na psa na mne houkáš,
mám-li čistou stáj, nekoukáš.
Za práci mne nepohladíš,
kouskem cukru neosladíš.
Do kopce mě bičem šleháš,
s kopce zase uzdou trháš.
Nechápu-li choutku kterou,
hned tě všeci čerti berou.
Neohledáš moji nohu,
nestonám-li na podkovu.
V žlabě obrok ležet vidáš –
a zubů mně neprohlídáš.
Jsem-li zdráv, nic nepocuchám.
Nech mi ohon proti muchám.
42
Až kdys dojdou moje síly,
nedej, by mne rasi bili.
Rač mne zabij vlastní rukou,
sluhy svého netrap mukou.
Odplatí ti Kristus v ráji,
jenž se také zrodil v stáji.
(Dle novoyorského vzoru.)
43