NÁPIS NA KONÍRNU.

Karel Dostál-Lutinov

NÁPIS NA KONÍRNU.
Koníčku můj sivovraný, proč jsi smutný, ustaraný? – Jak pak se mám veseliti při takovém živobytí? Nedokrmíš, nenapojíš, do úpadu koně honíš. Jako na psa na mne houkáš, mám-li čistou stáj, nekoukáš. Za práci mne nepohladíš, kouskem cukru neosladíš. Do kopce mě bičem šleháš, s kopce zase uzdou trháš. Nechápu-li choutku kterou, hned tě všeci čerti berou. Neohledáš moji nohu, nestonám-li na podkovu. V žlabě obrok ležet vidáš – a zubů mně neprohlídáš. Jsem-li zdráv, nic nepocuchám. Nech mi ohon proti muchám. 42 Až kdys dojdou moje síly, nedej, by mne rasi bili. Rač mne zabij vlastní rukou, sluhy svého netrap mukou. Odplatí ti Kristus v ráji, jenž se také zrodil v stáji. (Dle novoyorského vzoru.)
43