VRBA.

Karel Dostál-Lutinov

VRBA.
Ale to se podivéme na to našo vrbo! V zémě bela osekaná, černé hrb na hrbo. A včel stoji jako Manda, dež de do kostela. hlavoHlavo jak koš kadeřavó, vefrnděná celá. Osekale, zotinale z jara próti všecko – obrustla a omládla zas tajak maly děcko. Takovi sme me Hanáce: Ať hrom do nás pere, otne-le nám jedno roko, vehrozime štere! 9