Dru MOŘICI HRUBANOVI K PADESÁTINÁM.

Dru MOŘICI HRUBANOVI K PADESÁTINÁM.
Náš dube hanácký! Z kypřiny Kobeřic rozkládáš k výši mohutné své tělo. Už padesát let přes ně přeletělo, ty ale klidně můžeš sobě říc: já stál vždy pevně, ať to kolem hřmělo. Ať lůzy smečka lála nevěříc, ať bylo kolem dusno, neveselo, ať jenom pochyba ti zněla vstříc, tys nezachmuřil nikdy strachem čelo: Tys dubem stál, ať kolkolem to hřmělo. Hrdina! Vůdce lidu! Jasná líc! A víra pevná, až se peklo chvělo! Když mnohé srdce už si zoufat chtělo, Tys rostl v síle, rostl v lásce víc! Vždy stál’s jak dub, ať blýskalo a hřmělo. Zpočátku téměř sám Tvůj Blaník váhal spíc – však zvolna kolem tebe řad se tmělo, odvaha rostla, vojsko mohutnělo a s fanfárami táhne vítězíc. Ty stáls vždy pevně, ať to kolem hřmělo. POSLÁNÍ: Dnes tisíc pozdravů Ti letí vstříc: Kéž ještě půl sta let Tvé září čelo a plane láska Tvojich zřítelnic, byť hromů tisíc nám kol uší hřmělo! 67 Doslov.
Nevím, co mně to napadlo, psát hanácky. Daleko od Hané, až za Alpami, v Teplicích u Běláku, v poněmčeném kraji, mně v noci koncem letošího srpna zazněla v hlavě hanácká melodie – a za dva dny cestou domů povstala skoro celá knížka. Už před 15 lety, když dělaly rozruch Sládkovy „Starosvětské písničky“, animoval mne řed. Ezech. Ambros, abych napsal knížku pěsniček hanáckých. Složil jsem jednu, ale pozornost má obrátila se jinam k časovým potřebám. Lépe pochodil u p. Dra. Ond. Přikryla, který od té doby složil hanáckých písní kopy. Přicházím-li se svou trochou do mlýna, činím to hlavně proto, abych splatil dluh své rodné hroudě a abych hanáckému lidu svému dal do ruky knížečku, která by jej volala k samému sobě, k jeho lepší minulosti a krásnější duši a povaze. Švábenský farář P. Jan Vyhlídal, neúnavný kronikář Hanáků, jemuž jsem první přehršlí svých pěsniček poslal k „profokarováni“, odepsal mi: Milé„Milé kamaráde! Přešil sem nahonem Tvy pěkny pěsničke – ale pozorojo, že hodně nadlizáš a podmaščoješ Hanákom“.Hanákom.“ – Ano. Z daleka člověk vidí doma všechno pěkné – ostatně myslím, že ledakterý obrázek zachází hodně do tmava tak, že se někteří Hanáci na mne i dohněvají. Ale to nebudou ti praví, jenom ti odrodilí. 68 K dosažení výchovného účelu přidal jsem řadu jiných svých veršů, které jsou hanácké jen duchem, ne dialektem. Nářečí hanácké připadá mi jako temnozvuká viola oproti tenkohlasým houslím češtiny. Nástroj můj se mi zalíbil a doufám, že se k němu častěji vrátím, bude-li tento nesmělý pokus na Hané vlídně přijat. O souhlas cizinců nestojím. Na konec vzdávám srdečné díky milému našemu mistru Janu Köhlerovi za veselou obálku. Hanáci, držme se! A držme dohromade!
V Prostějově na Povýšení sv. kříže 1912.
KAREL DOSTÁL LUTINOV.
69 Obsah:
Předmlova5 Haná7 Majolenka8 Vrba9 Svatá Otylýka10 Ballada12 Véstraha14 Vdovec15 V hospodě17 Kvinde18 Hlóčela19 Sód20 Vojanská22 Nad hrobem dítěte23 Kázani24 O dochtora25 Stanovisko liberálů26 Ba šmaka26 Lidové umění27 Nápis na školu27 Ščétovském28 Parodie28 Kdo néni k jidlo, néni k práci28 Tajč29 Drátařská30 Trófá si31 Vénešné31 V kole32 70 Na hanáckym Olympo33 Tmavé obrázek34 Prokletý milý36 Opilec39 Panička40 Nápis na konírnu42 Legendička44 Ludmila u Jesliček46 Moravě48 Píseň o žních49 Domácí požehnání63 Alleluja! Alleluja!64 Rolnická65 Modlitba66 Dru Mořici Hrubanovi k padesátinám67 Doslov68
E: tb; 2004 71