HLÓČELA.

Karel Dostál-Lutinov

HLÓČELA.
Hlóčela je lodračena, córa rostopášná, dneska tajak ovečka je, furyja hneď strašná. V litě jak be neoměla napočétat sedum, – z jara hajsá, přelezla be Vechodilom před dum. Hokoce a břehe trhá, cely rola krade, a co nakradla, to háže drohém do zahrade. Počké, šak tě dochtor Překrel naoči pořádko, hrant tě zvihne na Zlechově, stavi jož přehrádko. Nebodeš chodit kasátum, tólat se procházkó, bodeš pěkně vodo noset jako na provázko. Bodeš město veplachovat a zalivat kéle – počké, me tě naočime piskat po kostele! 19