ROLNICKÁ.

Karel Dostál-Lutinov

ROLNICKÁ.
Vychází slunko, jarý den, hrá rosa v osení, též rolník šťasten, svoboden chce slavit vzkříšení, chce tělo sílu, volnost duch – kde svoboda, tam Bůh. Sedlák je míru milovný, on nenávidí zbraň, když třeba, cep zná bojovný a potře vrahů saň, Hajme své rodné půdy pruh, kde půda, tam je Bůh. Chléb dává králi, žebráku ta tvrdá naše pěsť, nutíme hroudu k zázraku, z ní člověk stvořen jest. Mohutně zem náš brázdí pluh – kde práce, tam je Bůh. Skřivánci pějí nad hlavou a chválí Boží svět, a z meze ručkou modravou nám kyne jarní květ. Tu modlitbou se vznáší duch, kde zbožný duch, tam Bůh. 65 Rolník zná práce slast i strast, on cení práci všech, rodinou velkou jest mu vlast a bratrem každý Čech: Milujem svornost, družný ruch – kde láska – tam je Bůh!