BALLADA.

Karel Dostál-Lutinov

BALLADA.
Hleďme, hleďme Majdaleno! Chodi s Jankem. To je mož? Jak hlópé se na ňo zobi. Nevi, co jich měla jož? – „Ach ledičke, ledi dobři! Neřikéte slovečka Já jož bodo tichá, věrná, pokorná jak ovečka. –“ Chacha! Janek, to je osel! Nevize a nesleši. Co pak nevi, že ji křtile, že jo měl jož vedléši? – „Ledi dobři! Ticho, ticho! Včel vecházi vězda má. Hleďte, jak so ošlapaná, otrápená bolesťma! – “ Chaha Janko! Honzo hlópé! Oblézanó hroško’s vzal? Neviš, co se rozběhalo, že to potom běhá dál? – „Ach ledičke, doše zlaty, beránci mi, anděli! Nekazte mně světa přeci, nelezte mně do zeli. 12 Smile se a vešklibale, až to Janek pochopil – pověděle, rozlóčele – rebnik Mando otopil. 13