BALLADA.
Hleďme, hleďme Majdaleno!
Chodi s Jankem. To je mož?
Jak hlópé se na ňo zobi.
Nevi, co jich měla jož? –
„Ach ledičke, ledi dobři!
Neřikéte slovečka
Já jož bodo tichá, věrná,
pokorná jak ovečka. –“
Chacha! Janek, to je osel!
Nevize a nesleši.
Co pak nevi, že ji křtile,
že jo měl jož vedléši? –
„Ledi dobři! Ticho, ticho!
Včel vecházi vězda má.
Hleďte, jak so ošlapaná,
otrápená bolesťma! – “
Chaha Janko! Honzo hlópé!
Oblézanó hroško’s vzal?
Neviš, co se rozběhalo,
že to potom běhá dál? –
„Ach ledičke, doše zlaty,
beránci mi, anděli!
Nekazte mně světa přeci,
nelezte mně do zeli.
12
Smile se a vešklibale,
až to Janek pochopil –
pověděle, rozlóčele –
rebnik Mando otopil.
13