Dru MOŘICI HRUBANOVI K PADESÁTINÁM.
Náš dube hanácký! Z kypřiny Kobeřic
rozkládáš k výši mohutné své tělo.
Už padesát let přes ně přeletělo,
ty ale klidně můžeš sobě říc:
já stál vždy pevně, ať to kolem hřmělo.
Ať lůzy smečka lála nevěříc,
ať bylo kolem dusno, neveselo,
ať jenom pochyba ti zněla vstříc,
tys nezachmuřil nikdy strachem čelo:
Tys dubem stál, ať kolkolem to hřmělo.
Hrdina! Vůdce lidu! Jasná líc!
A víra pevná, až se peklo chvělo!
Když mnohé srdce už si zoufat chtělo,
Tys rostl v síle, rostl v lásce víc!
Vždy stál’s jak dub, ať blýskalo a hřmělo.
Zpočátku téměř sám Tvůj Blaník váhal spíc –
však zvolna kolem tebe řad se tmělo,
odvaha rostla, vojsko mohutnělo
a s fanfárami táhne vítězíc.
Ty stáls vždy pevně, ať to kolem hřmělo.
POSLÁNÍ:
Dnes tisíc pozdravů Ti letí vstříc:
Kéž ještě půl sta let Tvé září čelo
a plane láska Tvojich zřítelnic,
byť hromů tisíc nám kol uší hřmělo!
67
Doslov.
Nevím, co mně to napadlo, psát hanácky. Daleko od Hané, až za Alpami, v Teplicích u Běláku, v poněmčeném kraji, mně v noci koncem letošího srpna zazněla v hlavě hanácká melodie – a za dva dny cestou domů povstala skoro celá knížka.
Už před 15 lety, když dělaly rozruch Sládkovy „Starosvětské písničky“, animoval mne řed. Ezech. Ambros, abych napsal knížku pěsniček hanáckých. Složil jsem jednu, ale pozornost má obrátila se jinam k časovým potřebám.
Lépe pochodil u p. Dra. Ond. Přikryla, který od té doby složil hanáckých písní kopy.
Přicházím-li se svou trochou do mlýna, činím to hlavně proto, abych splatil dluh své rodné hroudě a abych hanáckému lidu svému dal do ruky knížečku, která by jej volala k samému sobě, k jeho lepší minulosti a krásnější duši a povaze.
Švábenský farář P. Jan Vyhlídal, neúnavný kronikář Hanáků, jemuž jsem první přehršlí svých pěsniček poslal k „profokarováni“, odepsal mi:
Milé„Milé kamaráde! Přešil sem nahonem Tvy pěkny pěsničke – ale pozorojo, že hodně nadlizáš a podmaščoješ Hanákom“.Hanákom.“ –
Ano. Z daleka člověk vidí doma všechno pěkné – ostatně myslím, že ledakterý obrázek zachází hodně do tmava tak, že se někteří Hanáci na mne i dohněvají. Ale to nebudou ti praví, jenom ti odrodilí.
68
K dosažení výchovného účelu přidal jsem řadu jiných svých veršů, které jsou hanácké jen duchem, ne dialektem.
Nářečí hanácké připadá mi jako temnozvuká viola oproti tenkohlasým houslím češtiny.
Nástroj můj se mi zalíbil a doufám, že se k němu častěji vrátím, bude-li tento nesmělý pokus na Hané vlídně přijat. O souhlas cizinců nestojím.
Na konec vzdávám srdečné díky milému našemu mistru Janu Köhlerovi za veselou obálku.
Hanáci, držme se! A držme dohromade!
V Prostějově na Povýšení sv. kříže 1912.
KAREL DOSTÁL LUTINOV.
69
Obsah:
Předmlova5
Haná7
Majolenka8
Vrba9
Svatá Otylýka10
Ballada12
Véstraha14
Vdovec15
V hospodě17
Kvinde18
Hlóčela19
Sód20
Vojanská22
Nad hrobem dítěte23
Kázani24
O dochtora25
Stanovisko liberálů26
Ba šmaka26
Lidové umění27
Nápis na školu27
Ščétovském28
Parodie28
Kdo néni k jidlo, néni k práci28
Tajč29
Drátařská30
Trófá si31
Vénešné31
V kole32
70
Na hanáckym Olympo33
Tmavé obrázek34
Prokletý milý36
Opilec39
Panička40
Nápis na konírnu42
Legendička44
Ludmila u Jesliček46
Moravě48
Píseň o žních49
Domácí požehnání63
Alleluja! Alleluja!64
Rolnická65
Modlitba66
Dru Mořici Hrubanovi k padesátinám67
Doslov68
E: tb; 2004
71