Ze skály šedé...
Ze skály šedé v blesků zápolení
já patřil dolů v krásný vlasti luh,
a oko zvlhlo, prsa v rozechvění –
zda pomůže nám ještě jednou bůh?
O, bože věčný! svět pln nedůvěry
od tebe obličej svůj odvrací –
jak vrah den každý číhá na nás šerý
a srdce ze sterých ran krvácí.
O, smiluj se, by opět naši rtové
svobody pozdravili prvý svit.
Či – co pokryli hrobem osudové,
to nemožno víc k činu probudit?
O, dej mi svoje požehnání svaté
a hlásat půjdu tvoje učení:
že láska – zrodí se zas v chudé chatě
a nepřátely v bratry promění.
Ze skály šedé v blesků zápolení
já patřil dolů v krásný vlasti luh,
a zdálo se mi, že v tom dálném hřmění
okovy lidstva tříská – Volnost-bůh.
17