Ze skály šedé...

Rudolf Pokorný

Ze skály šedé...
Ze skály šedé v blesků zápolení já patřil dolů v krásný vlasti luh, a oko zvlhlo, prsa v rozechvění – zda pomůže nám ještě jednou bůh? O, bože věčný! svět pln nedůvěry od tebe obličej svůj odvrací – jak vrah den každý číhá na nás šerý a srdce ze sterých ran krvácí. O, smiluj se, by opět naši rtové svobody pozdravili prvý svit. Či – co pokryli hrobem osudové, to nemožno víc k činu probudit? O, dej mi svoje požehnání svaté a hlásat půjdu tvoje učení: že láska – zrodí se zas v chudé chatě a nepřátely v bratry promění. Ze skály šedé v blesků zápolení já patřil dolů v krásný vlasti luh, a zdálo se mi, že v tom dálném hřmění okovy lidstva tříská – Volnost-bůh. 17