Ve chmurách.

Rudolf Pokorný

Ve chmurách.
I. I.
Znám tebe, matko svobodo, ne po královském obleku, znám tebe z pláčů chudiny, z národů bědných nářeků.
Znám tebe jako matku syn, již vrah mu zabil v objetí – a bůh mi odpusť, retem mým že syna chvěje – prokletí! 21
II. II.
My putujeme Saharou bez naděje za bouře divé, a bůh ví, zdali poutí svou kdes oko uzří oasy živé?
A obloha, ta lhostejně rozsévá hvězdy nade pustou – však bůh ví, kde náš spasitel, by mlhu sňal nám s očí hustou! Či není útrap skončení a trpět nám jen v žití celém? Či potkáme se Saharou přec ještě se svým spasitelem...? 22