Otrokářům z r. 1878.

Rudolf Pokorný

Otrokářům z r. 1878.
Hr, do boje! Ať zardí svět se krví, ať krkavci se snesou do tlupy! Poslední prapor zvedá bídák prvý, nuž nechať země pod ním zaúpí. Hoj, otrokáři, taste bídný meč, však vzmachem ruky Slovan vám ho zlomí a za svou dosud shovívavou řeč teď promluví k vám bleskem děl a hromy. O, Anglie, kdo smaže tvoji vinu, jíž znesvětilas dětí památku, těch dětí odchovaných ve tvém klínu, těch synů padlých pro tě, pro matku. Slyš, jak se bouří v hrobech jejich hněv, jak vlastní syn ti, otrokářko, klne, jak dopadají těžce na rakev mu tvoje hříchy, křivdy nesčíslné! Nuž jásej, Maďare, máš společnici, jež vabí tě, ty starý chlipníku! Však pozor! Parom zvedá hromovici a Morana již bere za kliku. 58 Zpět, divochu, jest dosud výkupu, však okamžik – a blýskne bohu z kyje, a nikdo věru slzy neprolije, jediné slzy tobě na trupu! Vy chtěli jste – nuž ven, hoj, ven už meče, nás nezkotíte divým nárazem; my budem stát, ať řekami krev teče, a pomstu dětem dáme odkazem. Ať srdce naše proklá otrokář, ať kola děl nám rozmačkají hlavu, jen když nám volnosť zlíbá mrtvou tvář a dopíše té doby dějepravu! 59