Bůh a církev.

Rudolf Pokorný

Bůh a církev.
Evropy mořem vztekle vlny bijí a nad ní bouří běsné mraků shony, blesk osvěcuje tuto Kalvarii, kdež lidu krvácely miliony! A dosud stará Roma proklíná kněží rtoma svědomí volnosť, nevědomá! O, kdybys nám dal, pane, Husa nyní! Nalezli bychom v Čechách asi stěží poctivých deset katolických kněží, kteří by upálit ho byli – líní! Ti kněží holubičí! Had nenávisti syčí z křesťanské lásky, již nám líčí! Však bouř se blíží nad samé až lebky, a hromu nepřehluší tučná ústa! Dar svobody dán lidstvu do kolébky, a dítě v muže rychle nyní vzrůstá a po svém vínku sahá... Bůh – to je Pravda nahá, s níž církev rouhavě se spřahá! 27
Básně v knize Vlasti a svobodě:
  1. Českým Sokolům.
  2. Žaloba.
  3. Ni slzy víc!
  4. Vzhůru, lide český!...
  5. Ze skály šedé...
  6. Kalich nedopit.
  7. Vlasti.
  8. Ve chmurách.
  9. Vytrvej!
  10. Starý lev.
  11. Otrokům.
  12. Bůh a církev.
  13. V čele chudiny.
  14. Dvojí hrom.
  15. Havrani.
  16. Zrádce.
  17. Na Lipanském poli.
  18. Staroměstské náměstí.
  19. V troskách Lichnických.
  20. Husita.
  21. Hle, matka!
  22. Král.
  23. Poslední naše slovo.
  24. Otrokářům z r. 1878.
  25. Dělníci páně.
  26. Prokopu Chocholouškovi.
  27. Karlu Havlíčkovi.
  28. Boleslavu Jablonskému.
  29. Jaro na Závisti.
  30. Kajetánu Tylovi.
  31. Karlu Sladkovskému.
  32. Janu Nerudovi.
  33. Jozefu Barákovi.
  34. Förchtgottovi-Tovačovskému.
  35. Druhům.
  36. Zdrávas, vlasti...