V čele chudiny.

Rudolf Pokorný

V čele chudiny.
Vypučel kvítek v stínu zlatých bání, chudobka matka nad ním ožila a drsné ruce na čílko mu sklání, v něž suďba tajnou sílu vložila. I rostl synek jako jasan v poli, že radostí byl celé rodiny, a lidé složili v něj velkou roli, již započít měl v čele chudiny. A když pak dorost’, hlásal slovo boží: od chýže poutník chodil ku chýži, že pýcha s výše trůnu ku podnoží jen s pohrdáním k lidu pohlíží. Tu napínali kmeti staré sluchy a křečovitě rvali šediny, pod nimiž zažeh’ v plápol pocit hluchý, pod nimiž vědomí vzňal chudiny. I cítil, jaký žár ve srdcích pálí, že nezdrží proud jeho žádný stav, že sešlý lid ten stojí zas co skály a mužně žádá svatých lidstva práv. 28 Však když zřel krev na rukou toho lidu, jenž v poutech všednosti lkal bez viny, jenž počal chápat kletou svoji bídu, tu vztyčil prapor v čele chudiny. A byl to hustý příval smrtných koulí, když na barikádu se řadili – tu olova kus jedny k zemi choulí a druzí znova pušky nabili. A když mu vedle šedý otec klesl, řka: „Drž se do poslední hodiny!“ on nezachvěl se, bolem nezahlesl, když dokonával v čele chudiny. – 29
Básně v knize Vlasti a svobodě:
  1. Českým Sokolům.
  2. Žaloba.
  3. Ni slzy víc!
  4. Vzhůru, lide český!...
  5. Ze skály šedé...
  6. Kalich nedopit.
  7. Vlasti.
  8. Ve chmurách.
  9. Vytrvej!
  10. Starý lev.
  11. Otrokům.
  12. Bůh a církev.
  13. V čele chudiny.
  14. Dvojí hrom.
  15. Havrani.
  16. Zrádce.
  17. Na Lipanském poli.
  18. Staroměstské náměstí.
  19. V troskách Lichnických.
  20. Husita.
  21. Hle, matka!
  22. Král.
  23. Poslední naše slovo.
  24. Otrokářům z r. 1878.
  25. Dělníci páně.
  26. Prokopu Chocholouškovi.
  27. Karlu Havlíčkovi.
  28. Boleslavu Jablonskému.
  29. Jaro na Závisti.
  30. Kajetánu Tylovi.
  31. Karlu Sladkovskému.
  32. Janu Nerudovi.
  33. Jozefu Barákovi.
  34. Förchtgottovi-Tovačovskému.
  35. Druhům.
  36. Zdrávas, vlasti...