Druhům.

Rudolf Pokorný

Druhům.
V tom novém jaře, v jaře víry, lásky k Vám, druzi, vracím srdce ze zacházky. V tom srdci zkrvaveném boji růže zkvetly, v to srdce umlčené písně se zas sletly, hněv žádný klidu jeho nepřemůže – já, druzi, na Vás házím první růže... Ty Tater skřivánku nám zpěvanky své plesej, Ty Bílý Orle k slunci kruž a z duhy tesej své postavy. Ty, jemuž božské nadšení plá zrakem, svět celý sletej Zlatohlavem ptákem, a co v něm zříš, ty lidstva tužby, stony, ty divy přírody vlej v paprsky a tony. Orlice z jihu, Slávě svítá jitro nové: připrav si struny svoje ocelové. Hvězdami ducha ozařuj nám noci žití, Ty, jehož píseň mocnější je hromobití a jemnější nad slová drahé ženy. Já budu přihrávat jen šťastný, spokojený... Vlasť, Slovanstvo a lidstvo – heslo trojí, však první druhé, druhé třetí spojí – pěj každý svou, a budem všichni svoji! 88 Jeť krása jedna, božská, nevyzpytná, zní pod hvězdami, hřímá z bouře Sytna, je hádankou, je stále jiná, nová – tu píseň lidu plnou hrsť jí chová, tu v sloku nádhernou a ryzí se halí jako kněžka do své řízy, tu bosa přichází a z nohou krev jí teče, tu teskní z fujary a tu zní hudbou meče... Tak v steré formě jeví se a zračí. A my jsme všichni její vyznavači. My stejnou oběť platíme jí krve – já, druzi, na Vás házím růže prvé. 89

Básně v knize Vlasti a svobodě: