Staroměstské náměstí.

Rudolf Pokorný

Staroměstské náměstí.
Ty ráno vlasti palčivá, ty staroměstský rynku, tys vepsal písmem krvavým v nás bědnou upomínku! Kdo v duchu nezřel vrahů tvých, neklesal pod jich pažbou, když kvítí rostlo krvavé tou drsnou tvojí dlažbou? Ach, hlava klesla za hlavou tam našich mučedníků, a každý vzmach katanů vklál i v srdce vlasti dýku. A zvedla-li se žehnajíc neb odpouštějíc ruka, ret každý by ji zulíbal a každé srdce puká... Zas věků křídla složena – čtu písmo dějů nových: ach, kolik skryto bolestí v těch několika slovích! 36 A spásy dosud nevidět, mrak slunce ještě cloní, a strážný anděl otčiny na prsa hlavu kloní... Hoj, starý lev náš dosud spí – či věštbu dávnou splní? Či příboj opět zavíří a moře dějin zvlní? A nečekáme nadarmo ha, ve svém jařmu kletém? Tím hloučkem škůdců nepohnemnepohnem, a hýbali jsme světem! 37