Na Lipanském poli.

Na Lipanském poli.
Zapadlo slunce na Lipanské pláni, zapadla česká sláva v kurhany... Tam na návrší stařec hlavu sklání: „O, Lipany, o, děsné Lipany!“ A nad hlavou mu černá mračna táhnoutáhnou, však černější tou hlavou skloněnou... A kolem pláně po krvi jen práhnou a on se loučí s šavlí zrosenou: „Slepého reka jediný ty odkaze, po vlasti vrahu rubal’s hlavy, po Praze, než spojili se vrazi s Pražany – – O, Lipany, o, černé Lipany! Pěknátě služba, starý, Pražanů; chceš do poroby, strážce Lipanů? Egyptské hrnce, krev i kuběny – jaké to dostal bys, hleď, odměny! 34 „VšakVšak lepší dar ti, starý, uchystám: v svém srdci teplé místečko ti dám, pak půjde spat – zrak hořem ztrhaný – oh – s bohem Lipany, o Lipany!“ Zalkála mračna pláčem nade plání, zalkála nad šedivým junákem, ten k prsům zkrvaveným hlavu sklání a sladce spí se mu to pod mrakem. A po návrší bujní větři pláčí nad povražděných bratrů kurhany, Smrť v rudé říze na trůn český kráčí – O, Lipany, o, kleté Lipany! 35