Karlu Sladkovskému.

Rudolf Pokorný

Co lkáš, matko, proč ti hlava k ňadru klesá, proč tak hořem, matko, ubledlo ti líce? Proč ti povzdech zvedá ňadro víc a více, příroda když kolem novým jarem plesá? Ztratila jsem syna – teskná sirotina! och, byla to duše jako žádná jiná! Nebe, přísné nebe nejdražší mně bere – vždyť vzalo mi srdce, jako málo které! Ztrátou syna osiřel klín matčin měkký – či se nebi třeba takými skvět reky? Reky, kdož patřili chladně smrti v líce, když letěla světem burná blýskavice, a můj kalich, jenž byl po kraj krví nalit, kdož tak rádi za mne vypíjeli, za lid? Ach, byl syn to drahý! Svým a svým byl celý, a přec nebyl svým: já s Volností ho měly! Jak se tehdy věštbou chvěla tvoje ústa: „Žehnám vaše dítě, nechť vám k slávě vzrůstá! Bude trpět, matko, vaše nebožátko, bude trpět mnoho, radosť mít však z toho; zůstane vám věrno až do svého skonu, potom jeho srdce v hruď dám milionů...“ Pamatuji, matko. Věštba dokonána: nebe vzalo zase bohatýra tobě, ale krásná hvězda Karlova ti k zdobě na koruně vzplála vedle hvězdy Jana. Nežaluj víc, matko: na koruně tvojí slavné hvězdy se ti mučedníků rojí, na něž, bědná matko, zem i nebe žárlí – – Zrodila jsi Jany, zrodila jsi Karly, a těch srdce zlato, a těch slova plamen: kdykoli šleh’ v národ, procit’ prve zmámen, zjásal, na štít zvoně, sedlal dobré koně: hoj, ten český junák, hoj, ten český vraník, jakoby je k bojům rodil sám náš Blaník! Každý hotov pro tě umřít na stokráte – nemáš, matko, ráje, a máš přec své svaté! A v tom sboru Janův, a v tom Karlů davě, v této slavné tvojich útrap dějepravě, dva stínové svatí stojí obejatí: Karla Borovského – Karla Sladkovského.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hostýn, moravan, morava, moravský, tatarský, moravěnka, tatar, velehrad, tatra, modlící

97. báseň z celkových 139

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Meluzina. (František Leubner)
  2. HOSTÝN. (František Kyselý)
  3. XXI. Rád sedám na břehu (Vincenc Furch)
  4. Vížka. (Svatopluk Čech)
  5. Děti. (Gustav Dörfl)
  6. Mladý dráteník. (Karel Alois Vinařický)
  7. Písničky. I. (Milan Fučík)
  8. Šongor a Luboň. (Jan Slavomír Tomíček)
  9. DOBRÝ SADAŘ. (Richard Weiner)
  10. Noční meditace. (Beneš Grünwald)