I. Ve struny bouřím, slyšte moji píseň,

Rudolf Pokorný

I.
Ve struny bouřím, slyštěslyšte moji píseň, Ve struny bouřím, slyštěslyšte moji píseň,
 vy sadů krásných hluché kopřivy – hle, od východu záři v vaši plíseň již červan leje rudý ohnivý. A vy – vy v porobenství svém dál spíte a záře jeho ještě nevidíte? Hoj, vzkočte na své ochromené nohy a pouta vám z nich kletá odletí, již zničte svoje zhoubné černobohy, jižjež uvrhli vás v chladné zakletí. – Či posud v kletém porobenství spíte a spásy hlasu ještě neslyšíte? O, dravci lití, dravci svého těla, jež raděj’ černá pouta nesete, než byste zvedli skálopevná čela, v nichž písmo robství plane prokleté. O, proradové, kteří dosud spíte, či okovů svých ještě nezdrtíte?! – [102]

Kniha Z jarních luhů (1874)
Autor Rudolf Pokorný