VĚČNÝ ČERVEN

Arnošt Procházka

Van sterých svodů s širých luhů světa zabouří, van sterých vznětů jitře z hlubin tvého nitra duje: a duse tvá v něm rozlétnout’ se toužně zahoří, tvé horké srdce v něm se vždycky lačně rozněcuje. Jak rok své doby nese, mladý les i zpustlý lom v jich střídě vzkvete a zas’ mrtvý v mráz se pne a ztmělý: však v tobě, jenž se rozrůstáš jak bájný lidský strom, dob nedbajíce zpívají vždy rušné letní včely!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

593. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MLÁDÍ. (Ludvík Lošťák)
  2. KVĚT A PLOD (Jaroslav Vrchlický)
  3. JARNÍ (Josef František Karas)
  4. I. „Jenž z mrtvých vstáti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  5. JARNÍ POHÁDKA. (Josef Václav Sládek)
  6. Každým rokem příroda (Alexandr Balcárek)
  7. MLADIČKÉ JARO. (Bohuslav Květ)
  8. SKÁLY ZASNĚŽENÉ. (Irma Geisslová)
  9. Máj 1924. (Bohuslav Květ)
  10. JARNÍ. (Bohuslav Květ)