U Hankova rovu.

František Serafínský Procházka

Kruh bronzový má na mohyle, již stíní čtyři cypříše, kruh troje ruce svorny v síle jak věnec nesou do výše. Sta sporných hlasů, jež sem letí v poslední lidstva zátiší, těch stromů rozechvěje sněti, však ten, kdo spí tu, neslyší. Je lebka pusta, shnily kosti, čas mocné svoje slovo řek’, a bledé červy v sobě hostí již dávno dílna myšlének. Jen jedno tuší ještě celé má mysl v rov ten upjatá: to srdce jeho vroucí, skvělé, to srdce jeho ze zlata. Och lásko, lásko svatá, hrozná k týrané zemi od věků, zda hřích to je, že, dřív než pozná, se kletbou staneš člověku! Cit jediný jde tvojím směrem, ať rozum dí: toť zločiny! a příští doba chladným pérem je vpíše ve své dějiny. Tak jiní šli za tvojí záře, jež v háv je světcův odívá, ač všelidskosť je dnešní káře i naše doba střízlivá. Snad vraždili a bludy seli, přec hvězdami jsou na nebi, a paměť jejich národ celý dnes zvučnou slávou velebí. Nuž a co tvou, ó mrtvý prachu, as bylo snahou vznešenou? Vlast ve královském vidět nachu, vlast povznešenou, spasenou, jí minulosti vrátit cenu zpět z Koniášů popela, skvost malý, jenž jí patřil k věnu, zas vtisknouti jí do čela. Kdo může říc’, že’s chybil cíle? Kdo může říc’, že’s netrefil? Hle, národ vzpjal se v nové síle a novou krev vssál do svých žil. Zkad nabral jsi té živé vody, z čích studnic, z čího okova, toť hádanka, již beze škody z nás každý v duši pochová. A komu pravda, čistá věda dál velí tříbit český lán, ať čelem v čelo badá, hledá, jen ten, kdož k práci povolán. Ať, pravdy kněz, v jí taj se hříží ne s barevným, však s čistým sklem, a meče poctivé ať skříží dle šermu řádným pravidlem. Však básník vždy tu stane v žase nad pergameny oněmi, a z hloubi duše zas a zase nad svými vzdychne písněmi. Zrak s blan se jemu smekne maní a ve vzrušeném moři snův těch věčných světů na rozhraní stín hledá velkých poetův.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

299. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 22. Ještě spí! ó ticho srdce hlasné, (Jan Kollár)
  2. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Černé perly. (Augustin Eugen Mužík)
  4. S Danteovým „Novým životem“. (Jaroslav Vrchlický)
  5. „KRYMSKÉ SONETY“ (Josef Svatopluk Machar)
  6. Sonet. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ZŘÍCENINA. (Herma Pilbauerová)
  8. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  9. Sonet intermezzo. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Uspokojení. (Jaroslav Vrchlický)