STARÁ PÍSNIČKA.
Štíhlý jak smrk byl Janíček,
červený jako hřebíček –-
nebyl to zázrak ani div –
že pomáť mnoho hlaviček!
Zatočil je objímáním,
omámil je slibováním,
a když zašel za hory,
všechny mysli létly za ním.
Boženka žne a vzpomíná,
Mařenka k ránu usíná;
Nestarostovic Žofinka
vyhlíží pořád z okýnka;
Dorečka hledí s kopečka,
Zdenečka hledá věnečka,
chodí jak bludná ovečka;
Andulka želí svobody,
Bětulka pláče u vody...
Voda jak léta uhání –
Janíčka klovou havrani...
Zrádný jak hádě Janík byl,
císaře svého proradil!
[23]
Ale že sličný, švarný byl,
hezounký jako obrázek,
císař pán si jej zavěsil
na konopěný provázek,
pověsil si jej do pole
na jednom suchém topole.
A poutník, jenž tam kolem jde,
před obrázkem tím nesmekne,
nesmekne ani neprodlí,
neprodlí ni se nemodlí.
Vítr jím točí sem i tam –
utírá slzy děvčičkám!
24