STARÁ PÍSNIČKA.

STARÁ PÍSNIČKA.
Štíhlý jak smrk byl Janíček, červený jako hřebíček –- nebyl to zázrak ani div – že pomáť mnoho hlaviček! Zatočil je objímáním, omámil je slibováním, a když zašel za hory, všechny mysli létly za ním. Boženka žne a vzpomíná, Mařenka k ránu usíná; Nestarostovic Žofinka vyhlíží pořád z okýnka; Dorečka hledí s kopečka, Zdenečka hledá věnečka, chodí jak bludná ovečka; Andulka želí svobody, Bětulka pláče u vody... Voda jak léta uhání – Janíčka klovou havrani... Zrádný jak hádě Janík byl, císaře svého proradil! [23] Ale že sličný, švarný byl, hezounký jako obrázek, císař pán si jej zavěsil na konopěný provázek, pověsil si jej do pole na jednom suchém topole. A poutník, jenž tam kolem jde, před obrázkem tím nesmekne, nesmekne ani neprodlí, neprodlí ni se nemodlí. Vítr jím točí sem i tam – utírá slzy děvčičkám! 24