VÍTE, JAK POVSTALA LILIJE?

Karel Dostál-Lutinov

VÍTE, JAK POVSTALA LILIJE?
Zhasla hvězda ranní, dívka skonala, matka bez ustání o ni plakala. „Slunečko, mé robě! Hřálo’s v domku mém, zapadlo’s mi v hrobě, v hrobě studeném! Byla’s cizí světu, samý vonný pel - tak čistého květu žádný neviděl! Andělé tě vzali, vznesli do nebe – kvítku opadalý, zhynu bez tebe!“... Na hrob uplakána chodí den jak den, i dnes přišla z rána – vizte zázrak ten! [40] Ze hluboka rovu kvítek vyrůstá, vítá bledou vdovu, líbá na ústa. Jak nevina dítka voní jeho pel – tak čistého kvítka žádný neviděl! A že slzy vroucí na hrob s l i l y j e, podnes kvítko skvoucí slove: lilije. 41