NEVĚSTA MĚSÍCE.

Karel Dostál-Lutinov

NEVĚSTA MĚSÍCE.
Když zrodila se Běla, měsíček v okně stál a dřív, než matka směla, jí líce zulíbal. Po léta chodil za ní a miloval ji moc – ach! zítra bude paní! – jak dusná letní noc! Dokořán okno stálo, van hebký clonou vlál – a náhle okno vzplálo, v něm bílý měsíc stál: „Má dívko krásná, znáš-li tu lásku v srdci mém?...“ A z jitra bratři našli ji v krvi pod oknem. A když ji pochovali na blízku stezičky, na jejím hrobě smály se samé měsíčky. [45]