OSTATKY SVATÉHO METHODĚJE.

OSTATKY SVATÉHO METHODĚJE.
Nedaleko Velehradu na své roli do úpadu sedlák oře, rozorává, na své koně povolává: Eja huj! Hlouběj, hlouběj, vranče, brůno! Poklad skrývá země lůno tady někde po údolí, v tomto poli, snad v mé roli – Bože můj! Není ze zlata ni stříbra, není to snad ani libra – a přec bude sluncem jasným, Slovanů všech trůnem spasným – Eja huj! Já ten poklad ve snách vídám, já se modlím, o něm zvídám – Hloub! Když mi jej vyořete, sto měr ovsa dostanete – Bože můj! [110] Vyořete-li tu jámu, povezete skvosty k chrámu, skrytí v pentle, ve brokáty potáhnete kočár zlatý – eja huj! Od Visly a od Dunaje přijdou bratři v naše kraje, a Rus bílá a Rus stará pošle knížata a cara – Bože můj! Z blízka z dáli přijdou králi, biskupi a kardináli, patriarši – bílou bradu – připutují z Velehradu – eja huj! Když se potom v našem kraji bratři smíří, rozjásají, a vy jásot uslyšíte, ať se mi pak neplašíte – Bože můj! Koníčky, mé koně zlaté, potom navždy dooráte! Budem bloudit v jednom letě po slovanském šťastném světě – eja huj! Stříbrem vás pak podkováme, hedvábná vám sedla dáme a kam přijdem v slávském kraji, všeci vás tam polaskají – Bože můj! 111 Přijdou kněžny od daleka a jich ruka. bílá, měkká pohladí vám dlouhé šíje, do hřívy vám zlato svije – eja huj! Bože můj!... 112