ŠLA BÍLÁ DÍVENKA...

Karel Dostál-Lutinov

ŠLA BÍLÁ DÍVENKA...
Šla bílá dívenka – Maria Panna. V červáncích hořela východní strana a jitřenka blyštěla v ní –: „Kéž bych já mohla tou hvězdičkou býti! Ona jde před sluncem, ona mu svítí, a pod ní svět tmavý se dní!“ Šla Panna Maria zahradou štěstí – viděla nevinnou liliji kvésti, a poupátko pučelo z ní –: „Ó kéž bych byla tou květinou bílou, rosou se třpytí a vůni má milou, a poupě jí v náručí sní!“ Šla Panna Maria Jerusalemem. – Zlacenou bání a ze sloně lemem dům Boží tam do nebe ční –: „Ó kéž bych byla tím velebným chrámem! Oběti hoří tam pověčným plamem, žalm Bohu tam bez konce zní!...“ Máti! – Jak zářily Betlémské nivy, žasly a ptaly se, jaké to divy, an jásal Ti andělský zpěv: „Zdráva buď, Jitřenko Dome náš zlatý! Zdráva buď, Lilije, květe náš svatý! Buď zdráva nám, Královno děv!“ 83