SVATOPLUKŮV CHRÁM.

SVATOPLUKŮV CHRÁM.
Slyšel jsem zníti pověst, a věřím vám jí sám: – kdes ve hlubinách lesů prý buduje se chrám! A kdo že chrám ten staví? Svatopluk, starý král! Staví jej za pokání, že proti Svatým stál. On sám položil základ, než umřel znavený, ted’ prochází jen vlastí a snáší kameny: Kde Slovan pustí kámen, jejž proti bratru zveď, král rozjasní hned líci, krev omladá mu hned. Ten kámen hbito zdvihá, s ním chvátá v lesů tíš: [34] a hned o jeden kvádr chrám vyční k nebi výš. Když pro vlast dva se spojí, král pílí v lesů hloub a ze základu chrámu zas nový roste sloup. Až v objetí jak bratří si všeci stisknem dlaň: Tu nad mohutným chrámem on sklene zlatou báň. Aj, vznáší dostavěný chrám hlavu k výsosti, chrám smíření a lásky, chrám svaté svornosti! V ráz zavznějí mu zvony a vzbudí českou zem, a národ přijde celý, by jásal v chrámu svém. Tam v celém nebi světel král stane u trůnu, a národ šťastný, volný mu vstaví korunu!... Tak na výšinách lesů se staví velký chrám. Já jsem tu pověsť vysnil – a věřím vám ji sám! 35