XXVI. OŠIZENÁ.

František Serafínský Procházka

XXVI.
OŠIZENÁ.
Groš ke groši z trhu v koši nosila a nosila, po dědině babka groši zvonila. Lidské řeči chtí to větší, tolary, prý tolary, a těch prý už měla plné almary. 65 Však zvonila babka milá na krátko, dosť na krátko. – „Já řku, vždyť jste učiněné děvčátko! No, paňmámo, je vám známo, – co bych prál, no, co bych prál, císař sám ten metál zde mně daroval...“ Brach se bočil, k babce točil znenáhla a znenáhla, až své groše spočítané vytáhla. – Groš ke groši znova v koši nosí, ale nezvoní, když jí starý husár plách’ jak na koni. 66

Kniha Nejnovější písničky (1901)
Autor František Serafínský Procházka