SRDCE MLUVÍ.
Viktoru Dykovi.
Myslil jsem: dozpíváno,
čím srdce se mi chvělo život celý.
Noc přešla v slunné ráno,
a v lipách rozhučí se práce včelí.
Já vítěz, ujda smrti,
teutského draka zkrotím bohu roven,
a zatím – hněv zas v zubech drtí
ten, který miluje, ó, holý šovén!
Nebude konce pěvci,
s lyrou i zbraně smekni zase s háku,
dej zajet husitskému dřevci
do cifer spekulantů, do chytráků.
30. I. 19201920.
43