KLEMENTINSKÉ NÁDVOŘÍ.
U kamene kámen,
travka mezi ním,
idylickým tichem
zvonek cimbilim.
Profukuje dvorem,
vane ze tří stran,
bába s pomoranči
kleje na průvan.
Sklepem čpí to zimně,
páchne ztuchlinou,
krysa honí krysu
v dlažbě skulinou.
Tak vypadá kráter
v zbytcích popela,
v němž dřív žhavá láva
vzdorně kypěla!
Žhavá láva šumná
v divém klokotu
zhasla, zchladla, ztuhla
v bědnou němotu.
Z Almae matris k bojům
našim nadlidským
nervosně zří adept
okem kritickým.
68
Secesní cit skepse,
čert ho vyseděl,
český student o něm
dříve nevěděl.
Český student hořel
napřed prvý vším,
co se k vlasti metám
neslo posvátným.
Český student bil se
prvý vždycky rád
pod praporem pyšným
v čele barikád.
Od hor přes roviny
vítr nese vzkaz:
stýská se nám po vás!
Slyšíte? Je čas! –
Fouká, ale málo,
orkán musí vát,
klementinské dvory
musí prošlehat.
Vane, ale málo,
klementinský kout
jarní dravá bouře
musí prošlehnout.
70