KLEMENTINSKÉ NÁDVOŘÍ.

František Serafínský Procházka

KLEMENTINSKÉ NÁDVOŘÍ.
U kamene kámen, travka mezi ním, idylickým tichem zvonek cimbilim. Profukuje dvorem, vane ze tří stran, bába s pomoranči kleje na průvan. Sklepem čpí to zimně, páchne ztuchlinou, krysa honí krysu v dlažbě skulinou. Tak vypadá kráter v zbytcích popela, v němž dřív žhavá láva vzdorně kypěla! Žhavá láva šumná v divém klokotu zhasla, zchladla, ztuhla v bědnou němotu. Z Almae matris k bojům našim nadlidským nervosně zří adept okem kritickým. 68 Secesní cit skepse, čert ho vyseděl, český student o něm dříve nevěděl. Český student hořel napřed prvý vším, co se k vlasti metám neslo posvátným. Český student bil se prvý vždycky rád pod praporem pyšným v čele barikád. Od hor přes roviny vítr nese vzkaz: stýská se nám po vás! Slyšíte? Je čas! – Fouká, ale málo, orkán musí vát, klementinské dvory musí prošlehat. Vane, ale málo, klementinský kout jarní dravá bouře musí prošlehnout. 70