ČESKÉ ZVONY.

ČESKÉ ZVONY.
Poslouchám vás, poslouchám, jakby lity z téže spěži ze svých věží tlumeně když hlaholíte. Nejásáte, netruchlíte, bim bam, bim bam. Vichry letí přes pláň, dol, chopily by vaše hřmění v okamžení, nesly v dálky, rozjásaly srdce a je zažehaly kol kol, kol kol. 57 Který ladič zladil vás monotonně bez proměny, bez ozvěny? Či to my jsme, revolt děti, přestali vám rozuměti v ten čas, v ten čas! Proletáři táhnou již, trůny, chrámy za ideí pokácejí, mrtvá srdce v mrtvém kovu spát budete v ssutin rovu vždy tíš, vždy tíš. A přec tolik zraků k vám kdysi zřelo, vaším kyvem jako divem tolik srdcí s vámi hřmělo, tolik duší s vámi znělo bim bam, bim bam! A přec v tolik velkých chvil hlahol váš nám průvod zpíval, s námi splýval, v poplach kov kdy rozhoupaný proti horám na vše strany tu zněl a bil. 58 Římskou poutí napořád od nás v dálkách prodléváte, zvony svaté. Netruchlíte, nejásáte, v nitrech tmu a spánek máte a stín a chlad. Rozdechnout vás v souzvuk k nám, české zvony, milované, zaprodané, vaše chladné kovy vznítit do souhlasu s námi cítit, to tam, to tam... 59