TAJEMSTVÍ SÍLY.

František Serafínský Procházka

TAJEMSTVÍ SÍLY.
Tak silně je mi za jara, když slyším vody hřmíti, a stráň kdy zmladle zahárá v slunci a v bílém kvítí. Květ nesu v ruce nachový s višňovou zkvetlou snětí, a pouta má i okovy zlomeny k zemi letí. Však silněj stokráte mi jest, když po národu všade tisíce duší vidím kvést jak ono jaro mladé. Tisíce zraků zjasněných ždát slávu v příštích dějích, tisíce paží vztyčených, by bránily, co jejich. A moci semknout na povel bloudících miliony, ó, hned by národ uslyšel své nejslavnější zvony. 71 A věčná síla života by tepnami se lila, a nuzných srdcí prázdnota se žárem naplnila. (1907.)
72