MATCE.

František Serafínský Procházka

MATCE.
Tak jste se mi tenkrát v chvatu, matičko má, bez návratu z naší jizby ztratila, jako byste mezi námi byla ani nebyla. Milióny mil nás dělí – kdybychom se sejít chtěli, darmo bychom hledali, za vteřinu živobytí ani jsme se neznali. Svatá láska bez vzpomínky, není po ní ani zmínky, hlucho sladké slovo zní; už ho ani nevyslovíš v závratném tom cvalu dní. Přece však cos v duši zeje, a ten kout se nezahřeje pod kornatou závějí. Až kdy hlava jinovatí, cítíš mráz ten prudčeji. 21 Milióny dálných mílí spěl bys prostorem až k cíli, hřejivě kde svítí plam z oka toho, které zhaslo. Šel bys rád, leč kam jen, kam? 22