LIDSKÉ MUKY.

LIDSKÉ MUKY.
Vedle božích lidské muky vztyčují se k české líše, na Psohlavsku trčí jedna, na Blaťácku druhá v pýše. Svatá krev tu také tekla, velké srdce dotepalo, vzdorné čelo sesivělo, přímé oko doblýskalo. Nechtělas’se ohnout v rmutu, selská šíje, zvůle dravá když tě chtěla ve jho vstrčit – jak klas padá, padla hlava. Padla hlava rychtářova v hanlivého meče kmitu, zavřela se sivá země nad potomkem Táboritů. Ale v tom již ze semene tajůplně kořen klíčil, aby vzhůru do azuru svobodný květ bílý vztýčil. 47 Do hlubiny srdcí vrostl, tamodtud ho nevyrvete, kvete bíle do naděje, do pomsty zas krví kvete. Květe bílý, blahoslaven rozkvítej dál v požehnání a se množ jak polní kvítí rozhořené polem, strání. Dost’ je zrn tvých v české zemi ke vzklíčení, k rozkvetení do svobody z lidské muky jásavého rozednění. 48