JEČMÍNEK.

JEČMÍNEK.
Přijel baron bez baronky zase na týden, nudou zívá v němém parku a ne z nudy ven. Moh’ mít lesy s pěknou zvěří, však hned z kadetky zvěř i lesy, všecko snědly jemu baletky. V nedohledno klasy zrají vůkol do dálky, podvečerním tichem hrají ptačí cymbálky. Švadlí Cilka v tom se kmitla jemu pamětí, hodinku jí, až se setmí, pěknou zasvětí. Však je radna opatrnost, dům sic v ústraní, ale pořád oči k němu strejci mazaní. A pan baron hlavu v dlani smejšlí, chudinka! – – 26 Na druhý den hejtman káže: hledat Ječmínka! Baron – hejtman, ruka ruku jistě umyje, až se chvilka u švadlenky sladce zabije. Strejci musí hledat v polích, najdou hospodu, baron cestou nesetká se s nikým v nehodu. V nedohledno klasy zrají vůkol do dálky, podvečerním tichem hrají ptačí cymbálky. Jako černá šmouha dlouhá polní pěšinou s obušky již strejci ze vsi potichoučku jdou. Za kovárnu k boží muce za pastoušku dál, na tří silnic křižovatce hostinec kde stál. Zase rada dlouhá, dlouhá, až tu k posledu prál náš táta: „Jiného jsem než vy náhledu. 27 Nač zde bloumat, kde nic není? Já vás povedu! Jiného jsem než vy všichni, jářku, náhledunáhledu.“ Sukovici pevně stiskl, jemu rychtář v sled, do vesnice opatrně vrátili se hned. Potichounku k domku švadlí, jenž tmou zalitý, za Ječmínkem sem se kradli právem visity. Pst! Hle, vrátka nezavřena, a zde, jejda, ou, paprsek se prýští světla v okně skulinou! Na dvéře se zabušilo jednou, dvakrát, zas, plamínek hned v okenici, jakby sfoukl, zhas’. Do seknice vpadli, bili hlava, nehlava. Potmě byla baronská to hezká zábava. Ječmínka sic nechytili, uklouzl jim dál, 28 ale tenkrát čakan tátův fik sem, fik tam hrál, a tak vím, proč Cilku švadlí, ač jste ji měl rád, nemoh’ jste mi, táto milý, za maminku dát. 29