JEČMÍNEK.
Přijel baron bez baronky
zase na týden,
nudou zívá v němém parku
a ne z nudy ven.
Moh’ mít lesy s pěknou zvěří,
však hned z kadetky
zvěř i lesy, všecko snědly
jemu baletky.
V nedohledno klasy zrají
vůkol do dálky,
podvečerním tichem hrají
ptačí cymbálky.
Švadlí Cilka v tom se kmitla
jemu pamětí,
hodinku jí, až se setmí,
pěknou zasvětí.
Však je radna opatrnost,
dům sic v ústraní,
ale pořád oči k němu
strejci mazaní.
A pan baron hlavu v dlani
smejšlí, chudinka! – –
26
Na druhý den hejtman káže:
hledat Ječmínka!
Baron – hejtman, ruka ruku
jistě umyje,
až se chvilka u švadlenky
sladce zabije.
Strejci musí hledat v polích,
najdou hospodu,
baron cestou nesetká se
s nikým v nehodu.
V nedohledno klasy zrají
vůkol do dálky,
podvečerním tichem hrají
ptačí cymbálky.
Jako černá šmouha dlouhá
polní pěšinou
s obušky již strejci ze vsi
potichoučku jdou.
Za kovárnu k boží muce
za pastoušku dál,
na tří silnic křižovatce
hostinec kde stál.
Zase rada dlouhá, dlouhá,
až tu k posledu
prál náš táta: „Jiného jsem
než vy náhledu.
27
Nač zde bloumat, kde nic není?
Já vás povedu!
Jiného jsem než vy všichni,
jářku, náhledunáhledu.“
Sukovici pevně stiskl,
jemu rychtář v sled,
do vesnice opatrně
vrátili se hned.
Potichounku k domku švadlí,
jenž tmou zalitý,
za Ječmínkem sem se kradli
právem visity.
Pst! Hle, vrátka nezavřena,
a zde, jejda, ou,
paprsek se prýští světla
v okně skulinou!
Na dvéře se zabušilo
jednou, dvakrát, zas,
plamínek hned v okenici,
jakby sfoukl, zhas’.
Do seknice vpadli, bili
hlava, nehlava.
Potmě byla baronská to
hezká zábava.
Ječmínka sic nechytili,
uklouzl jim dál,
28
ale tenkrát čakan tátův
fik sem, fik tam hrál,
a tak vím, proč Cilku švadlí,
ač jste ji měl rád,
nemoh’ jste mi, táto milý,
za maminku dát.
29