V ROZPACÍCH.

František Serafínský Procházka

V ROZPACÍCH.
Ba pokračujem času na perutích, duch pokroku dle zásluh béře věnce. Je parno všude v práci jako v hutích, a bez diplomu není existence. Nic neplatí než kolkovaný rozum neb renty, reality, korce hlíny – i domovník již záhy rigorosum mít musí z práv anebo z mediciny. Na všecko nejpřísnější béřem vážky, vše papírovou cenu musí chovat, i služka na leštění klik a dlážky už musí konservatoř absolvovat. A přece, kamkoli se oko sveze, jen černou rozevřenou propast zhlídá, a z ní jak hydra sedmihlavá leze ven bídáctví a nekonečná bída. A není div, že mnohý snílek tedy, v kal onen pohrouživ svou duši čistou, se nevědomky stane naposledy domácím pánem nebo nihilistou. 88